Kvety, včely, jemné veci

Je to rock, folk, world music, štipka bluesu a jazzu. Niekedy až experimentálny hip hop s elektronikou, ale prevažne akustika. Je to kapela, ktorá ohúri obecenstvo nielen hudobnou a textovou, ale aj vizuálnou stránkou so svojimi videoklipmi a atypickými kolážami na obaloch albumov. Kapela bola založená prvýkrát v roku 1993, od roku 1999 hrá neustále a predstavuje pozoruhodný kúsok brnenskej alternatívnej scény. Na otázky nám odpovedá Martin Kyšperský z kapely Květy.

Aké sú vaše kvety? Sú to trvalky, či letničky?

Já se v botanice moc nevyznám. Na zahradě jsem zasadil maliny, jeden keř uhynul, protože byl ve stínu, druhý se chytil. Co se týká kapely, tak hrajeme vlastně čtrnáct let. V prvních letech jsme měli tak čtyři koncerty za rok, teď máme až deset za měsíc. Taky jsem jediný, kdo zůstal z první sestavy. Ale s  Alešem Pilgrem hrajeme už dvanáct let, s  Albertem a Ondrou nějakých sedm. Tak trvalky teda. 

Bílé včely bol váš piaty oficiálny album, vyšiel v roku 2012. Umiestnil sa na popredných miestach hudobných rebríčkov českých rádií, a obdržali ste zaň prestížnu cenu Vinyla českej kritiky. Ako hodnotíte album vy, je to dôležitý medzník v živote Květov?

Dost jsme se snažili využít zkušenosti z minulých natáčení, včetně té, že je fajn experimentovat. Jedna písnička je puštěná pozpátku. Většina věcí se točila společně, v jedné místnosti, nic takového jako nástroj po nástroji. Baví nás dělat písničky, melodie a jednoduchost, a taky nás baví hledat přístup, který není obvyklý. Pak jde o to všechno nějak smíchat v jednom psychedelickým kýblu. A to umí zvukař Ondra Ježek. 

Inšpirujete sa mnohými hudobnými žánrami, charakter posledného albumu sa však – možno o niečo viac, ako predtým – prikláňal k rockovej muzike. Akým hudobným smerom ste sa vybrali odvtedy, vznikajú nové pesničky? 

Jsme docela klidní, hodní kluci. Já osobně nikde nepařím, nechodím na večírky, většinou si někde sednu a čtu. Ale když vidím ostatní, jak si zapojují nástroje, mám strašnou chuť mlátit do kytary a cítit tu energii jak se nabaluje ve vzduchu. Výsledek je momentálně ten drsnější zvuk. Ale skládáme teď i dost jemné věci...

Ako by ste opísali brnenskú hudobnú scénu v súčasnosti a vtedy, keď ste začínali? Čo vnímate ako zásadné? 

Když jsme začínali, pořád ještě tu byla silná stopa Indies records, Venca Václavek, Iva Bittová a tak... ale tihle lidé v Brně dávno nežijí a ten kult patří do devadesátých let. Když se podívám zpět takových deset, dvanáct let, přijde mi, že nejsilnější stopu nechal Budoár staré dámy. Je to zvláštní, ale nic mne nenapadá dalšího. Jo, ještě Tomáš Vtípil. Hodně se to všechno rozdrobilo. Byla taky slabší generace mladých lidí, přišel internet, facebook, hry... spousta věcí. Mám pocit, jako by kapel a umělců bylo až moc, docela jistě větší nabídka než poptávka a taky máloco mělo výraznější tvář. Teď jako by se to zase lámalo zpátky. Ale zároveň pro nás to byla krásná doba. Teprve po těch dlouhých letech na nás přijde plný klub lidí, dřív jsme ovšem byli rádi když vůbec kdokoliv přišel, ovšem mohli jsme si dělat co jsme chtěli, nemátlo nás, že by fanoušci toužili po popovějších písničkách a ignorovali ty složitější. 

Ako vás napadlo písať denník snov, ktorý nájdeme na webstránke kapely? Je to zdrojom námetov pre texty pesničiek? 

Protože jsem si ráno ty příběhy pamatoval a bylo mi líto je zapomenout. Někdy se kousek snu dostane do písničky, někdy je celá písnička záznam snu, třeba Pole tráva a činžáky z Bílých včel. Ale pořád je to tak jedna skladba z deseti. Nebo ještě méně. 

Květy je kapela popri mnohých ďalších projektoch, aj sólových, na ktorých každý z vás pracuje. Čo je ten spoločný faktor, ktorý vás štyroch drží spolu? 

Máme se rádi, což si je skvělý. Lidé se tu a tam v kapelách nemají rádi, nechápu jak to pak můžou vydržet. Pochopitelně si občas lezeme na nervy, ale to si řekneme a je zase dobře. Nu a taky doufám, že to kluky prostě baví, to hledání hudby ve zkušebně i předávání lidem. Patří k tomu i spousta jiných zábavných věcí – točí se klipy, dělají oslavy, rozdáváš příbuzným desky, poznáš další kapely jako kamarády, je to fajn.  

Veľa koncertujete. Kam chodíte radi, máte radšej festivaly, alebo klubové koncerty?

To je jako střídání zimy a léta. Těšíš se na obojí. Já mám rád kluby, je tam větší soustředěnost, víc se dá pracovat s dynamikou. Ale zase jet v létě někam na výlet, v kraťasech a tričku, slunce svítí. Zastavíš někde, vykoupeš se a pak hraješ pod otevřeným nebem pro holky v tílkách a taky tančící děti... sladký život. 

Kedy si vás vypočujeme najbližšie v Brne?

Na podzim. Ale ještě nevíme kdy, kde, ani s kým. Ale až to zjistíme, dáme vědět! 

foto: Roman Franz

kapelkvety.cz